Kavkaz

Kavkaz



Ukrajinsko - Ruská hranice Cesta na Kavkaz :

Odjezd byl plánován v pátek 29.6.2001 z Brna od OD Tesco na 18 hodinu. Před odjezdem jsme všichni obdrželi naše pasy a víza do Ruska. Deset minut před odjezdem jsme ještě s Karlem běželi nakoupit pití a potraviny na cestu, ale vše jsme nakonec stihli. Byl to od nás spásný nápad, protože v autobuse jsme, narozdíl od informací v katalogu, neměli až na dva kartóny piva, žádnou možnost něco si koupit, protože řidiči si ledničku zabrali pouze pro svoji potřebu. Z Brna jsme vyjeli okolo 18:15 směrem na Olomouc, kde jsme kolem 20h. nabírali další 4 účastníky. Z Olomouce jedeme směrem k polské hranici, kde máme poslední zastávku na českém území. Po 22h. překonáváme česko-polskou hranici a vydáváme se na 600 km dlouhou cestu k ukrajinské hranici.
30.6. v 6:30 přijíždíme na polsko-ukrajinskou hranici. Po hodině a čtvrt již opouštíme hraniční přechod a posouváme si čas o hodinu . Až do 11h. neustále prší. Přes Ukrajinu jedeme po „dálnici" nebo lepší silnici směrem na Žitomir a Kijev. Ve 20h. konečně přijíždíme do Kijeva, město objíždíme po obchvatu a pokračujeme směrem na Charkov. V noci nás poprvé zastavuje policejní kontrola a pod smyšlenou záminkou překročení rychlosti inkasuje 5USD a 4 piva.
1.7. neděle. Po 5 hod., před Charkovem, odbočujeme na Rostov na Donu. Po malém bloudění nacházíme správnou cestu. V 10:15 nás opět staví hlídka, tentokrát si našli záminku pro postih ve vysílačce v autobusu, chybělo povolení - „bumážka"! Vzali si již 20USD a kartón piva. Mezi 12 a 13h děláme zastávku u vesničky Luháň, asi 150 km před Rostovem, kde se můžeme vykoupat v jezírku a pohovořit s místním „šachťorom". Mezi 14 a 17 hodinou, kdy přijíždíme k ukrajinsko-ruské hranici absolvujeme ještě 5 silničních kontrol, kdy se místní policisté snaží za každou cenu najít něco, byť sebenesmyslnějšího, za co by nás mohli ještě zkasírovat. Výše pukut roste s blížící se hranicí. Nad důvody zůstává chvílemi rozum stát. Například „jakási čárka" pod písmenem X u čísla motoru, nůž řidiče, který měl prý dlouhou čepel nebo chybějící datum v razítku na papírech, které nám měl dát ukrajinský celník na hranici. Vrcholem bylo, když nás chtěl jeden policista pokutovat za vysílačku, jako již jednou v předchozím případě. Problém byl v tom, že vysílačka již byla na žádost jeho předešlého kolegy odmontovaná a schovaná v přihrádce. To ho ovšem nevyvedlo z míry, protože i když byl v našem autobuse poprvé v životě věděl, že vysílačku máme a dokonce v které je přihrádce! V 16:50 se dostáváme na hraniční přechod mezi Ukrajinou a Ruskem. Na hranici absolvujeme kontroly asi u 6 úředníků a z opouštíme jí až ve 23:30 (6hod!) opět o pár dolarů lehčí. Opět si posouváme čas o hodinu.
V pondělí 2.7. cestou do Čerkesku projíždíme i v Rusku přes řadu kontrol, ale nesnaží se z nás tahat peníze. Ve 12:45 přijíždíme do Čerkesku, kde vykládáme kolegy, kteří půjdou přechod Kavkazu. Měníme si zde také dolary za rubly. Odjíždíme ve 14:30 směrem na Baksan. Před Baksanem uhýbáme do hor Kavkazu směrem na vesnice Elbrus a Těrskol. Ve20:30 musíme uplati hlídku, aby nás pustila do oblasti bez povolení. 23:45 přijíždíme konečně do kempu Adyl-Su hned za Elbrusem. V 1:30 máme postavené stany a jdeme konečně spát.


1. tůra údolím Irik do sedla Irikčat:

Na túru vyrážíme v úterý 3.7. ve 13:30 ruského času od pošty ve vesnici Elbrus, kde jsme měli sraz. Z Elbrusu jdeme do údolí Irik, na jehož dně teče řeka Irik, která se v Elbrusu vlévá do řeky Baksan. Hned na začátku údolí musíme obcházet velikou strž ve svahu vzniklou erozí. Po obejití strže se nevracíme hned na cestu k řece, ale pokračujeme po svahu traversem. Okolo 16h se přibližujeme opět k řece Irik, viděli jsme už prvního orla, který kroužil nad našimi hlavami a také několik kavkazských syslů, kteří si před námi hráli na schovávanou. Stále mírně stoupáme cestou podél řeky, tekoucí v širokém kamenitém korytě, které se zaplní asi pouze na jaře. Potkáváme několik oslíků a za chvíli po té, co míjíme vodopád po pravé straně, narážíme u soutoku řek Irik a Irikčat na salaš s pastevci. Od salaše uhýbáme doprava do údolí Irikčat. Stoupáme po úbočí hřebene cestičkou ve svahu a pod námi se otevírá krásný pohled na obě údolí se soutokem řek mezi vysokými hřebeny. Po výstupu na hřeben se před námi otevírá malá plošina a asi po 500m přicházíme v 19h. na loučku ve výšce 2650m.n.m., kde se chystáme přenocovat.
4.7. vstáváme už v 6:30, odchod je naplánován na 7:30. Při balení stanu nacházíme na tropiku, díky studenému větru, zmrzlé kapičky. Vycházíme navaleni, protože je pěkná zima, ale po čtvrthodině po příchodu na slunce se zase opět vysvlékáme. Stále stoupáme údolím Irikčat proti proudu řeky Irikčat, kterou máme po levé straně. Při pohledu zpět se nám nabízí pohled na zasněžený hřeben Mt.Kubasantyč. Stoupáme mírným údolím, které se mírně stáčí doleva. Pak se cesta mění, prudce stoupá mezi balvany, také řeka se zde mění ve vodopád. Vystupujeme podél vodopádu a svah se postupně zase zmírňuje. Před námi, na vrcholu sedla Irikčat je již vidět ledovec.


Tato stránka se stále připravuje...
Kavkaz, červenec 2001 ...Luboš Suchna
ZPĚT


Reklama :

Kniha o Novém Zélandu
AOTEAROA - kniha mého kamaráda Karla Stýbla o Novém Zélandu.
Pokud se zajímáš o cestování, cestopisy z exotických zemí či se snad dokonce chystáš na Nový Zéland, vřele doporučuji tuto knihu. Pro další informace stačí kliknout na obálku knihy a dostaneš se na stránky samotného autora!



HOLAN Sport -  vybavení do přírody