<h1>Norsko</h1>

*** Cestopis z cesty po Norsku v létě roku 2000... (podrobný!!!)


Země půlnočního slunce, vlast Vikingů, kolébka zimních sportů a energetická supervelmoc západní Evropy - to všechno je Norsko mezi včerejškem a zítřkem, země kde se na pozadí velkolepé přírody úspěšně prosazuje moderní průmysl. Země mezi mysem Kap Lindesnes a Nordkapem je tak mnohotvárná, že bychom k jejímu poznání potřebovali celé roky. Norové jsou na svou zemi právem pyšní, to však neznamená, že by svoji hrdost vystavovali okázale na odiv.

Jens-Uwe Kumpch pro Polyglott




Účastníci :
Já (Luboš), bratr (Jirka) ,Ráďa, Léňa, Míša, Iveta, Švícko, Jitka, Pavel, Maky, Jirka, Mitch (dříve také Jarda), Zuzka a Luban.

Doprava :
Dvěma dodávkami, 8-mi místným Fordem Tranzit a 6-ti místným Renaultem Trafic s nákladním prostorem v zadní části vozu.

ODJEZD
Cesta do Norska pro mě začala ve středu 12.července v 16:30 SEČ, kdy mě a mého bratra Jirku měl podle předchozí dohody vyzvednout Ráďa, duchovní otec naší výpravy.
Jen malou chvíli po půl páté se ozvalo skřípění brzd a před naším domem zastavil bílý Ford Tranzit, z něhož vykukovali tři rozesmáté obličeje. Spolu s Ráďou přijeli ještě Maky a Jíťa. Při pohledu na potravinami již téměř zaplněný zavazadlový prostor jsem začal mít pochyby, zdali je vůbec možné naměstnat sem ještě další zavazadla. . Naskákali jsme do auta a vydali se zpět do Havlíčkova Brodu, na místo hromadného odjezdu celé skupiny. Na parkovišti byla už většina naší skupiny, kteří již nakládali a rovnali batohy, vařiče, stany, spacáky a ostatní věci do druhého vozu. Zvukovou kulisu nakládání kromě dohadování o nejideálnějším uložení bagáže doplňoval hlasitý smích právě přicházejícího Jardy. U Jardy je smích jeho charakteristickým projevem, podle kterého je snadno rozpoznatelný i ve tmě nebo husté mlze. V této činnosti se mu ze zbytku skupiny dokáže vyrovnat už jen Zuzka a Maky. Pouze při potápění se z Jardy místo charakteristického smíchu ozývá jen zvuk unikajících bublin.
Jarda přišel oblečen do mikiny růžové barvy ve které vypadal jako "slavný záchranář" Mitch ze seriálu Pobřežní hlídka, proto od tohoto okamžiku s námi necestoval Jarda, ale již jen Mitch.

CESTA NA SEVER
Z Havlíčkova Brodu jsme vyrazili v 17:00 hod. směrem na Humpolec, kde jsme najeli na dálnici D1 a pokračovali směrem na Prahu. U Velkých Popovic jsme z dálnice sjeli, abychom mohli nabrat posledního člena naší sestavy v Ládví. Míša nás již očekávala a byla už připravena na cestu, takže jsme po krátké zastávce nutné k naložení jejích věcí a k rozloučení s rodinou a jezevčíkem, mohli opět vyrazit na cestu.
Přes Prahu jsme projeli bez větších problémů a pokračovali dál po silnici E55 na Teplice. Z Teplic až ke hranicím rozptylovali naši pozornost (hlavně pánské části posádky) na okraji silnice či ve výkladních skříních postávající, ty starší už jen posedávající nebo polehávající, "lepé děv(k)y". Přes hraniční přechod Cínovec jsme projeli do SRN, aniž bychom vzbudili větší zájem jak našich tak německých celníků a pokračovali jsme směrem na Drážďany (Dresden). Kupodivu si nikdo nezapomněl pas doma a dokonce u něj nikdo neměl ani prošlou dobu platnosti, což u skupiny 14 lidí je téměř zázrak. Do Drážďan jsme přijeli již za tmy, takže z města jsme kromě nasvícených památek mnoho neviděli a to co jsme viděli bylo většinou spíše z dálky, neboť jsme Drážďany projížděli po městském okruhu, mimo samotné centrum. Po projetí Drážďan jsme pokračovali stále po E55 směrem na Berlín.
V časných ranních hodinách 13.7.2000, někdy okolo 1.-2.hodiny jsme se nic netušíce přiblížili k Berlínu. Ráďa, jako zanícený průvodce, nic nedbaje nebezpečí berlínských zamotaných uliček zahalených do tmy, se rozhodl udělat nám ještě malou exkurzi po Berlíně, i když se později vymlouval, že minul odbočku na obchvat okolo města. Po projetí několika berlínských předměstí byla již téměř celá posádka našeho auta vzhůru a sledovala napínavý souboj Rádi s nočním Berlínem. Vozidlo našich přátel nás po celou dobu vytrvale pronásledovalo, a to i ve chvíli, kdy jsme například projížděli čerpací stanici v protisměru nebo po projetí křižovatky vzápětí otočili a jeli zase zpět, což dodávalo nastalé situaci téměř akční nádech. Nakonec nás zachránil místní domorodec, vracející se zřejmě z nočního "tahu".
Poté, co jsme se dostali na hlavní silnici, dostala naše cesta Německem opět ztracený spád a pokračovali jsme po E55, která vede v těchto místech po dálnici, směrem na Hamburk. Před Hamburkem jsme uhnuli po E55 na přístavní město Rostock, kde jsme měli zamluvená místa na trajekt do Dánska. Do Rostocku jsme dorazili oproti plánu již v 5 hodin ráno a ihned jsme jeli do přístavu. Měli jsme štěstí, na trajektu, který odplouval do dánského Gedseru před naším, již v 6 hodin, byla ještě volná místa.
Když jsme konečně zastavili uvnitř lodi a vystoupili, vydali jsme se společně po nejbližším schodišti na horní otevřenou palubu. Na palubě foukal velmi silný vítr, který nám zde znepříjemňoval pobyt. Nápory větru si pohrávaly s našimi vlasy a lehčími členy naší expedice, kteří se museli držet svých hmotnějších sousedů, aby nebyli větrem smeteni do moře ještě v německých výsostných vodách. Já, Ivet, Mitch, Jíťa a Švícko, kteří jsme byli vybaveni fotoaparáty jsme je vytáhli a začali jsme se navzájem zuřivě fotit s ostatními v různých pozicích a skupinkách. Byla to první příležitost po dlouhé nonstop jízdě k vytvoření fotografie a k otestování přístrojů, zdali jsou funkční a neschází v nich například film nebo jiná nepostradatelná součást.
Protože z Rostocku zbyla již jen nezajímavá skvrna na obzoru, vydali jsme se v malých skupinkách na průzkum lodi, kde jsme byli ukryti před větrem. Já s Mitchem jsme vyrazili na dopolední kávu do jakéhosi samoobslužného baru a když jsme se asi po čtvrthodině vrátili zpět k ostatním, naskytl se nám fascinující pohled na zbývající členy naší expedice. Všichni do jednoho tu během naší nepřítomnosti upadli do hlubokého spánku v různých pozicích, přesně tak, jak jsme je opustili. Náročná cesta z Čech zapůsobila na naše kolegy jako vynikající uspávadlo. Když jsme přibližně po 3 hodinách plavby připluli do Gedseru, byli jsme konečně v Dánsku!
most v Dánsku Z Gedseru jsme se díky směrovým ukazatelům brzy vymotali a vydali jsme se na sever směrem na Kobenhavn (Kodaň). Cestou napříč Dánskem jsme zastavovali minimálně, aby jsme byli co nejdříve v přístavu Helsingeru na severu Dánska. Při přejíždění z malého ostrova, na kterém leží Gedser, na větší ostrov, kde se nacházela Kodaň a Helsinger jsme jeli u Stubekobingu po krásném harfovém mostě. Neodolali jsme a na odpočívadle za mostem jsme zastavili a šli jsme se podívat na tu jedinečnou stavbu.Po té co jsme si most vyfotografovali jsme naskákali do aut a opět pokračovali po silnici E55 na sever. Po dotankování nafty na předměstí Kodaně jsem vystřídal Ráďu za volantem. Ihned při rozjezdu se mi povedl malý husarský kousek když jsem zapomněl uvolnit ruční brzdu, čímž jsem si v očích svých kamarádů vysloužil nominaci na cenu „Řidič roku". Naštěstí jsem takto ujel jen pár metrů. Když jsme přijeli do města Helsingeru na severovýchodě Dánska a dojeli jsme až do přístavu, vyslali jsme naše holky-tlumočnice zjistit, kdy jede první trajekt do švédského Helsinborgu a koupit na něj lístky.
Po té, co jsme vjeli dovnutř lodi a zaparkovali naše auta dle instrukcí posádky, vydali jsme se opět na horní otevřenou palubu podívat se alespoň odsud na město a přístav, protože na prohlídku města nám díky nabitému programu už nezbýval čas. Po vyplutí jsme se rozprchli po skupinkách po lodi. Jelikož se umoudřilo počasí a nefoukal tak silný vítr, zůstali někteří i na palubě, kde jsme si pořizovali opět dokumentační fotosnímky. Plavba tentokrát nebyla tak dlouhá, takže se před námi brzy objevilo švédské pobřeží a záhy i přístav Helsinborg, kam jsme měli namířeno.
první noc v Norsku Konečně ve Skandinávii, byli jsme ve Švédsku! po vyjetí z trajektu jsme v tlačenici aut hledali, kde na nás čeká vůz našich přátel, který vypustili z trajektu kus před námi. Z Helsinborgu jsme vyrazili po silnici E6, která vede až na samý sever Norska, směrem na Geteborg a dále pak do hlavního města Norska, do Osla. Hned po vyjetí z Helsinborgu se mi sice podařilo najet na dálnici v opačném směru, ale záhy jsme omyl rozpoznali a místo na Mälme jsme se vydali správným směrem na Geteborg. Další cesta ubíhala naprosto bez problémů a hranice mezi Švédskem a Norskem jsme projeli bez jediného zastavení a případné kontroly. Mile nás to překvapilo, protože jsme očekávali vzhledem k norským omezením na dovoz a prodej alkoholu podrobnou kontrolu. Nevím, jak by jsme při případné kontrole dopadli, protože každý z nás předpokládal, že ti ostatní nebudou plně „vybaveni", a vezl si více než bylo povoleno na osobu, takže v součtu jsme byli na norské poměry silně přezásobeni. Večer jsme se přiblížili již téměř k Oslu a rozhodli jsme se, že sjedeme z hlavní silnice k moři a přespíme tam. Po určité době se nám opravdu povedlo prokličkovat se po malých silničkách až k moři. Utábořili jsme se ve stanech na louce ze třech stran kryté lesem. K moři to bylo jen asi 200m, což jsme využili ke koupeli po náročné cestě, i když voda byla velmi studená. Večer nám zpříjemňovala romantická kulisa západu slunce nad mořem.


NÁVŠTĚVA OSLA (myslím město, vtipálku!)
Ráno 14.7.2000 se po snídani vydáváme zpět na hlavní silnici E6 a po ní pokračujeme do hlavního města Norska, do Osla. Tato kdysi malá vesnice na konci nejvýchodnějšího norského fjordu se v průběhu 11. století rozrostla na město. Král Hakon V., který vládl v letech 1299 - 1319, udělal z Osla hlavní město norského království. Po příjezdu do města se snažíme najít nějaké příhodné místo pro parkování v centru města. Většina parkovišť je ale beznadějně obsazena. Nakonec se nám podařilo zaparkovat obě auta v patrových garážích poblíž centra. Jenomže v garážích se platilo, měli tam parkovací automat. Vzhledem k vyšší sazbě jsme si pro každé auto zakoupili jeden lístek na hodinu s tím, že případnou kontrolu nenapadne lístek za sklem příliš studovat.
Vydáváme se na pěší prohlídku městského centra. Naše první kroky vedou k místní katedrále nazývané Domkirke, která je známá svým mozaikovým stropem z roku 1697. Po podrobné prohlídce katedrály jsme se vydali směrem ke královskému zámku. Cestou jsme prošli známou a rušnou nákupní třídu, plnou různých obchůdků směřující přímo k zámku, s názvem Karl Johans Gate.Královský zámek, zde zvaný Kongelige Slott, není přístupný, proto jsme se zde dlouho nezdrželi. Bydlí zde norská královská rodina. Před zámkem je rozlehlé prostranství, odkud je překrásný výhled zpět na hlavní městskou třídu. Viděli jsme slavnostní výměnu stráží v podání královské gardy. Od zámku pokračujeme zámeckým parkem do nedalekého Vigelandova parku.
Oslo, Viglandův park Vigelandův park nás kromě příjemného přírodního prostředí zaujal hlavně svou sbírkou přes 200 monumentálních pomníků, figurálních skupin a portrétů, jak praví průvodce. Snad všechny sochy, které jsme viděli, zobrazovali nahé lidské postavy v nejrůznějších situacích, jako například sloup z dětí. Chodili jsme po parku a fotili jsme se s těmi nejzajímavějšími výtvory norského sochaře Gustava Vigelanda. Po prohlídce parku jsme vyrazili zpět k budově Nové radnice (Radhus) na nábřeží. Cestou k radnici jdeme také okolo Norského Nobelova institutu, před nímž stojí na podstavci busta samotného Alfréda Nobela.
Budova Nové radnice je obrovská stavba, ale působí na nás příliš moderním dojmem. Je celá postavena z červených cihel v jednoduchém stylu, ozdobena několika velkými plastikami a hodinami na jedné z věží. Je to již třetí radnice v Oslu postavená po 17 letech v roce 1950 po svých předchůdkyních z roku 1641 a 1647. Poblíž radnice na nábřeží jsme objevili informační středisko, které jsme navštívili pro získání další inspirace při prohlídce Osla. Přímo proti radnici, stojící jen několik desítek metrů od břehu zálivu, je malý jachetní přístav.
Od radnice se vydáváme zpět k autům, kde nás čeká nemilé překvapení. U jednoho z našich aut, Renaultu Trafic, jsme našli za stěračem lísteček, kde nás zvali na návštěvu místní policejní stanice. Nejednalo se ale o pozvánku na párty nebo něco podobného, co by obohatilo náš kulturní zážitek z návštěvy Osla. Místní policie nám na lístku pouze oznamovala, abychom se dostavili na jejich stanici a uhradili tam pokutu za špatné parkování. U druhého vozidla, které bylo zaparkováno na méně výstavním místě žádný vzkaz nebyl. Protože jsme nechtěli čekat na další návštěvu policie v garážích, rychle jsme nasedli do aut a vydali jsme se z centra města na druhou část zálivu, na poloostrov Bygdoy.


Tato stránka se stále připravuje... poslední aktualizace: 13.8.2003 (Jó, vím, že se s tím se....! Sorry, ale nestíhám!) Norsko, červenec 2000 ...Luboš Suchna
ZPĚT

HOLAN Sport -  vybavení do přírody