Čundry

Čundry



Česká Kanada
Karel Stýblo
(říjen 2001)


V jeden říjnový den jsme využili Petrovi cesty za Renatou a svezli jsme se jeho Traboškem do Dolního Bolíkova u Dačic. Tím pádem bylo vyřešeno naše dilema, kam že to na ten vandr vlastně pojedeme.
Nejprve se před cestou musíme trochu občerstvit a tak zastavujeme na chvíli v Dačicích na pivko. Pak si s námi Petr trochu zajíždí a zastavuje nám v Dolním Bolíkově. Odtud už vyrážíme po svých a po žluté značce. Já jsem sice navrhoval cestu do Slavonic, kte-ré za návštěvu rozhodně stojí, ale můj názor byl bohužel menšinový. Hned v první vesnici na naší cestě jsme zakufrovali a nadáváme, jak už to při těchto situacích bývá, na značkaře. Jó, abych nezapomněl, ta vesnička se jmenuje Vlastkovec. Pak přicházíme u Rákosních rybníků k odbočce na Pfaffenschlag, my však pokračujeme dál po žluté. Ve Stálkově nabíráme vodu do Pavlova „skvělého" vaku, taky by si na něj ten moula mohl dávat větší pozor, a začínáme se poohlížet po místě na nocleh. Nakonec stavíme stan na prostranství v jehličnatém lese. Do stanu bychom se sice tři vešli, ale protože je to spíše teorie, já volím spánek pod širým nebem.Protože k večeři opékáme salám, ani nevyužíváme neobyčejného množství jedlých hub, které jsou všude kolem nás.
Ráno se probouzíme do veliké mlhy a já mám spacák pěkně nacucanej vlhkostí. Naše tříčlenná sestava neoplývá zrovna ranní aktivitou a tak nežli se dáváme znova na cestu, je už poměrně dost hodin. Dnes je naším cílem hrad Landštejn. Landštejn, je rozsáhlá zřícenina raně gotického pomezního hradu. Roku 1771 byl zapálen bleskem, vyhořel a nebyl již obnoven. Při cestě na hrad dostává Pavlos hlad, a tak jdeme na prohlídku s Lubošem sami a otesánek se zatím živí. Kupodivu za námi ani moc nezaostává a po návštěvě hradu na něj nemusíme ani moc dlouho čekat. Prostě se už těšil na pivo a hrady jsou přece všechny tak stejné. S tím pivem to však není tak jednoduché, protože obě nám již z poslední návštěvy Landštejna známé hospůdky jsou zavřené. Zato tu vznikla luxusní, a to především cenami, rybí restaurace. Tak tedy využíváme služeb veliké venkovní občerstvovny, kde je ale tak mizerná nabídka, že neváháme vytáhnout z batohu paštiku a pojíst vlastní zásoby. Pravda je, že jsme si za hříšný peníz nakonec dali to jediné co šizuňk za pultem nabízel. A to totiž malinkou, připálenou a studenou klobásku. Protože sebou nemáme ani jeden z nás cukr (že by skleróza?), bereme si z pultu alespoň zásoby baleného bílého zlata. Pivo nám docela chutná a čas rychle utíká. Vydáváme se na cestu po červené značce a asi tři kilometry za Landštejnem nacházíme skvělé nocležiště na pásu trávy nad cestou u lesa. Je to dost vysoko nad cestou, takže na nás není ani vidět. Tentokrát zůstává mimo stan Pavlos. Ha, ha zvolil si to sám, tak ho nebudu strašit mokrým spacákem. Je to přece drsoň. Vaříme grog a také čaj ze šípků, jablka a ostružinových listů. Mimo cukru jsme totiž doma nechali svorně všichni i čaj. Máme radost, jak jsme si hezky pomohli a využili darů přírody. Nápoj je sice pravda trochu hutnější a občas pliveme nějakou tu tuhou součást našeho moku, ale moc nám chutná.
Ráno si vždy ještě čaj vylepšíme rozpuštěním jednoho mentolového bonbónu a hned máme pozitivní pohled na zamlženou přírodu. Tak tomu je i tentokrát, ráno třetího dne našeho putování. Pokračujeme po červené přes Kaproun,kde se ptáme po občerstvení. Hospůdka však funguje jen přes prázdniny. Pak už lesem přicházíme na žulový, balvanitý vrchol Vysokého kamene (738 m.),snad dávného signalizačního místa pro ohňová poselství při hrozícím nebezpečí. Procházíme přes hluboké lesy České Kanady na zastávku úzkokolejky Kunžak – Lomy. Tady vzpomínáme, jaké jsme tu před více než deseti lety, když jsme tu byli poprvé měli neskutečně bídné počasí. Zcela promočení a promrzlí jsme se klepali pod stříškou zdejší staniční budovy. Dokonce se nám tehdy podařilo rozdělat jakýsi čoudící a skomírající ohýnek. V kouři jsme se tulili k neexistujícím plamenům a Pavlos se pokoušel na klasickém „liháči" uvařit čaj z všudypřítomné dešťové vody. Tak to a ještě více se nám vybavilo při pohledu na místo, kde nám tehdy nebylo zrovna do zpěvu. Pak už nám přijíždí vláček a odváží nás „nesmírnou rychlostí" do Jindřichova Hradce. Tady hledáme hospodu, kde by slušně vařili a hledáme dost dlouho. Při procházení města narážíme taky na zajímavý úkaz, kdy se přes plot nekrade, ale naopak. Jakási žena vhazuje věci do objektu zřejmě Sběrných surovin a má asi veselou náladu, neboť nám nabízí cosi, co bylo kdysi jízdním kolem. Říkáme jí, že tohle kolo už toho asi moc nenajezdí a tak šup a je uklizeno. Nakonec jsme odměněni za vytrvalost a nacházíme restauraci kde vaří opravdu super. S konečně plnými bříšky nás už nyní čeká pouze zpáteční cesta domů.
Přes Jihlavu se dost přeplněnými vlaky dostáváme do našeho rodného města a tím končí tři velmi vydařené dny.



ZPĚT

Reklama :

Kniha o Novém Zélandu
AOTEAROA - kniha mého kamaráda Karla Stýbla o Novém Zélandu.
Pokud se zajímáš o cestování, cestopisy z exotických zemí či se snad dokonce chystáš na Nový Zéland, vřele doporučuji tuto knihu. Pro další informace stačí kliknout na obálku knihy a dostaneš se na stránky samotného autora!



HOLAN Sport -  vybavení do přírody